Okamžiky, co se nikdy nevrátí

Jako malá cácorka jsem asistovala tátovi v koupelně, když vyvolával fotky. Milovala jsem tu tmu a červené světlo. Vždy jsem byla potichu a koukala pod jeho ruce... co to vlastně dělá... pak jsem za světla okukovala filmy, zavěšené na sušáku na prádlo, co byl nad vanou.  

Už nikdy s ním nebudu vyvolávat fotky a ani nikdy neuvidím jeho tvář ozářenou červeným světlem... Ale navždy budu mít ty malé papírky s jedinečnými okamžiky, co se už nikdy nevrátí.